|
|
|
|
|
ČESKÝ GRANÁT (též pyrop) – je průhledný až průsvitný minerál, drahokam drobných rozměrů (od 0,2 do 0,8 cm), ohnivé až krvavě červené barvy (zbarvený železem s příměsí chrómu). Jeho název je odvozen z řec. Pyropos, pyr = oheň, ops = oko, z lat. Carbunculus = oharek uhlí, granatus = zrnkovitý, angl. Bohemian garnet, něm. bohmisches Granat, staročesky podle Klareta zrnakoč. Má stupeň tvrdosti 6,5 až 7,5. Je výjimečně barevně stálý, odolává žáru i kyselinám.
 Z říčních náplavů byl český pyrop nahodile sbírán od pravěku. Organizovaný sběr granátů s vývozem do Evropy začal v raném středověku, v období stěhování národů od 6. do 8. století. Ve středověku obliba českého granátu mizí. Ojedinělé zlatnické památky jsou dochovány od 2. poloviny 14. století (relikviář z pražské katedrály). Teprve od 2. poloviny 15. století granáty častěji zdobí liturgické stříbro, zejména kalichy. Vrcholné období nastalo za vlády císaře Rudolfa II. (vládl 1576 – 1610), který podporoval brusiče a uplatňoval předkupní právo na granáty vyjímečné velikosti. Roku 1679 označil Bohuslav Balbín pyrop termínem český granát. Po roce 1700 se české granáty rozšířily v klenotnictví všeobecně. Drobné kamínky přišly ve 2. čtvrtině 18. století do módy a tak císařovna Marie Terezie vydala roku 1762 zákaz vývozu českých granátů ze země. Ochránila tak domácí monopol těžby a zpracování granátu. Vznikaly brusírny v Podsedicích, Dlažkovicích, ve Světlé nad Sázavou, v Třebenicích v Horních Třebívlicích a na Skalce. České národní obrození prosadilo český granát za mineralogický symbol Čech. Stal se atributem českých vlastenců (portréty manželky Václava Hanky, dcery Františka Palackého, Boženy Němcové atd.). Pomůckou pro datování granátového šperku 2. a 3. třetiny 19. století jsou dvě techniky osazování granátů: zrnková a nýtková (klenotnické techniky). Čeští granátníci úspěšně vystavovali v 19. století na průmyslových výstavách. Díky úspěchům výtvarníků na světové výstavě v Bruselu roku 1958 se český granát vrátil do soudobé umělecké tvorby i v poslední době díky šperkařským sympóziím v Turnově.
Největší světovou sbírku historických prací s českým granátem vlastní Národní muzeum, menší Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a Moravská galerie v Brně. Ucelené kolekce jsou ještě v Odborné šperkařské škole v Turnově (žákovské práce) a v tamním Muzeu Českého ráje.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
